Baze Djunkiii on Nitestylez
Released via Berlin’s Aut Records on February 10th, 2k20 is “Awake”, the new album effort by Giacomo Papetti-lead project Small Choices. Consisting of Mr. Papetti alongside Gabriele Rubino and Emanuele Mansicalo the trio caters a menu of 14 tunes rolled out over a total playtime of roughly 56 minutes, approaching the sonic world of Jazz and Jazz Noir from what we’d describe as an easier, more light-hearted angle than most of the labels releases have done so far, presenting a tender beautiful and romantic vibe in free-floating pieces like “Berceuse Triste” or “Passacaglia” whereas “Ma Fine Est Mon Commencement” presents a more folksy, naturalistic, yet also formal vibe, “Leads” increases the tension with a few darker tones before settling into a classy late night vibe whereas cuts like “Rete Di Saccio” or “Piano B / Soft And Languid” are travelling down a carefully stripped down, yet not minimalist avenue to find unquestioned beauty in sound. Deep.
Jan Ocek on Jazz Port
Další únorovou lahůdkou, jež nejširší veřejnosti nabízí internetová hudební platforma Bandcamp, je v pořadí druhé album tria GIACOMO PAPETTI & SMALL CHOICES pod názvem „Awake“. Musím se o něm zmínit už jen z toho důvodu, že protagonisté žijí a tvoří ve městě Brescie v severoitalské Lombardii, v současnosti nejvíce zasažené koronavirem…
Zakladatel tria, kontrabasista, skladatel a aranžér Giacomo Papetti, je rozkročen mezi jazzem, alternativním rockem a experimentální hudbou; vedle vysokoškolských studií absolvoval mistrovské kurzy jazzové interpretace a improvizace třeba u Scotta Colleyho, Bena Allisona, Jacka Walratha, Jima Blacka a Bena Mondera. Jako lídr či sideman se podílí na třicítce alb; v jeho portfoliu figurují například Rob Mazurek, Giovanni Falzone, Francesco Bigoni a Walter Beltrami. Ve Small Choices s ním hrají pianista a klávesák Emanuele Maniscalco (Enrico Rava, trio Third Reel, Maria Faust…) a klarinetista i basklarinetista Gabriele Rubino (Corrado Guarino, Gianluigi Trovesi, klasická hudba). Na novince „Awake“, vydané na berlínské značce Aut Records, zní jedinečná směs volné improvizace, kompozic čerpajících ze soudobé vážné hudby, cool-jazzu a svébytného uchopení klasické hudby od středověku po 20.století.
V šestapadesátiminutové stopáži je skryto 14 skladeb, jež se jedna po druhé doslova zjevuje a posluchače udivuje, omamuje, vzrušuje a obohacuje. Kromě pěti Papettiho kompozic obsahuje kolekce tři adaptace klasických témat v aranži lídra, tři volné kolektivní improvizace a trojici podivuhodných dekonstrukcí a nově uspořádaných fragmentací děl 20.století, na nichž se podílejí všichni členové tria.
Papettiho skladby jsou vystavěny na výrazné basové lince, lyrickém i emocemi vzkypělém klarinetu, potažmo basklarinetu, a perlivém či dramatickém klavíru, které hrají často společně sóla, jež se tak proplétají nebo v krkolomném intervalu střídají. Třeba v tracku „Arnold´s Lane“, inspirovaném šestou klavírní drobničkou ze Schoenbergova cyklu „Šest malých klavírních kusů, op.19“ z roku 1911, si můžete vychutnat proměnlivý tok jednoduchého motivu, opakovaného a posléze rozvíjeného, korunovaný kontrabasovým a klarinetovým sólem. V antré ke skladbě „Trusteza“ Papetti čaruje na svůj kontrabas pomocí smyčce, v „Rete di Sacco“ pro změnu vykresluje jímavou melodii; tady pak trio hlavně díky basklarinetovému partu skladbu úchvatně vygraduje. Vrcholnou ukázkou Papettiho skladatelského a aranžérského umu je „Slead“ (track č.12), jenž v sobě mistrně snoubí free s cool-jazzem, se strhujícím basklarinetovým chorusem, melodicky ponorným pianem a bohatým výrazivem kontrabasu.
První Papettiho adaptací díla z hájemství klasické hudby je „Berceuse Triste“ (track č.3), které zkomponoval v roce 1909 Alfredo Casella, italský skladatel, jenž mimochodem vzkřísil pro moderní dobu Vivaldiho. Klarinet s pianem zde dokonce i malebně souzní, aby tak umocnily niternost se středomořskou příchutí. Pod trackem č.7 se skrývá autor ze 14.století, Guillaume De Machaut, a jeho píseň „Ma Fine Est Mon Commencement“; trio zachovalo ranou, malebně zpěvnou polyfonii. Album se završí pozoruhodným uchopením první věty ze Šostakovičovy 5.symfonie (1937), jež má mimochodem právě onu potřebnou sonátovou formu naznačenou i v titulu skladby „Awake/Afraid/ Largamente“. Od impresionismu se trio přes strhující basklarinetové sólo a dramatické témbry prodere k eruptivnímu expresionismu; v závěru vše umocní syntezátorový drone, jenž ústí nakonec v ambientní codu.
Ovšem ještě než se tak stane, osvěží vás nikoli divoké a nadměrně rozvolněné kusy, stvořené kolektivní improvizací; trio pracuje více s prvky minimalismu („Bomboniere“), s nezbloudilými free-jazzovými expresemi („Leads“) a ponornými impresemi („Krill“).
Knejoriginálnějším skladbám pak bezesporu patří ony již výše zmíněné dekonstrukce moderních klasických témat do fragmentů, jež poté trio skládá zpět volně, po svém. Dvakrát sáhli po klavírních dílech amerického skladatele Aarona Coplanda. „Passacaglia“ pochází z raných dvacátých let a protagonistům se podařilo vyjádřit nejen niternost a emoce, ale též bluesovou náladu a rozháranost; basklarinetové sólo, proměnlivost kontrabasového výraziva a síla kontrapunktu i souzvuku tuto neobvyklou kompozici zdobí. Totéž platí i pro „Piano B/Soft and Languid“, postavené na troskách druhé části cyklu „Four Piano Blues“ ze čtyřicátých let; je tady ale překvapivě přítomna jásavost. Vrcholným majstrštykem budiž track č.11, což je pětiminutový „In Search“, rozbitá Ligetiho „Musica Ricercata No.6“ z počátku padesátých let. Syntezátor syčí, sytí, klarinet bobtná, až vybuchne srdcervoucí balkánská melodie; po 2.minutě vpadne reichovsky svižná rytmická figura, nad níž se tetelí balkánský lament v kontrapunktickém dvojhlasu, z něhož se odloupne klavírní sólo. Prostě bomba!
Admin on Jazz Convention
La musica di Giacomo Papetti sembra incastonata in una dimensione fuori dal tempo, nel senso che è lei stessa, la musica, a controllare le lancette di un orologio deforme di surrealistica memoria. Awake è un disco di profonda poeticità suonato da tre musicisti colti, Small Choices, tecnicamente preparati e con una naturale predisposizione all’improvvisazione. Quello di Papetti è un viaggio compiuto attraverso le musiche del ventesimo secolo fatto a bordo di tre strumenti acustici attualizzati con l’uso calibrato e minimale dell’elettronica (Piano B/Soft and Languid). Tra composizioni originali e frammenti di creatività sperimentale, da Schoenberg a Ligeti, il trio Papetti/Rubino/Maniscalco procede spedito alla ricerca di una dimensione sonora che accomuni le diverse anime di una musica che ingloba jazz, musica da camera, contemporanea e classica. Tale dimensione la si coglie ascolto dopo ascolto attraverso una profonda lettura delle singole e comuni espressioni sonore dei tre musicisti, dialoganti ma anche individualmente efficaci nell’architettare le tematiche narrate. Una felice sorpresa da gustare brano dopo brano!
Enrico Bettinello’s October 2020 Playlist on Il giornale della musica
Bruno Pollacci on Anima Jazz
ANIMAJAZZ n° 951 featuring “Arnold’s Lane”
Mario Biserni on Sands Zine
Ci sono molte affinità fra questi due CD, a partire dal blu che domina le confezioni, e alludo alla casualità che vede in azione due formazioni in trio similari, entrambe guidate da contrabbassisti e comprensive di un clarinettista, oltreché a una scaletta dove accanto a brani originali si evidenziano alcuni riferimenti ad autori appartenenti alla tradizione classica (il nome di Ligeti è presente in entrambi i CD).
Numerose sono comunque anche le differenze fra i due progetti, e vanno al di là del diverso minutaggio dei due dischi. La più evidente riguarda il terzo uomo che in Small Choices è un pianista mentre in Zarkan è un percussionista, ed è curioso constatare che il disco con più ritmo, riconoscibile come tale, non è quello con la presenza del percussionista. Ivan Liuzzo utilizza infatti molto spesso il suo set di percussioni per creare sottofondi e stratificazioni di suoni lunghi mentre il suo contraltare Emanuele Maniscalco ha un approccio alla tastiera molto ritmato (può ricordare Paul Bley per la purezza del tocco e McCoy Tyner per il senso del ritmo).
Small Choices offre un repertorio molto vasto basato su composizioni originali di Papetti, improvvisazioni collettive, decostruzioni su brani di autori moderni (Copland, Ligeti e Shostakovich) e riprese di autori meno conosciuti: Alfredo Casella (1883-1947) e Guillaume de Machaut (1300-1377). Queste influenze neo-classiche vanno a miscelarsi con gli input derivanti dalla tradizione della musica afroamericana, in particolare seguendo quella linea che attraverso i grandi clarinettisti bianchi passa per Dolphy e approda alla New York degli anni di fine millennio, marchiata dai colori del klezmer, delle musiche mediterranee ed est-europee. Grande attenzione è riservata alla melodia e al gioco dei fraseggi, è come se il trio narrasse delle storie.
Il coinvolgimento compositivo in “Timewise” è di tipo meno collettivo, l’unica firma è del leader Di Benedetto, e la citazione di autori classici è circoscritta a un ambito più contemporaneo (Ligeti, Grisey, Bartok e Nono). Mi sovvengono similitudini con la musica creativa degli anni Settanta, in particolare con i gruppi chicago-parigini guidati da Anthony Braxton. Il tutto si risolve in un gioco di pennellate e di incastri, nei quali l’armonia sembra non necessariamente condurre alla creazione di spunti melodici, è come se il trio dipingesse delle storie.
La differenza maggiore fra i due dischi è quindi riassumibile in una maggiore o minore astrazione ma, a questo punto, torno sulle prime battute per aggiungere quella che è la similitudine più evidente: in entrambi i casi si tratta di due lavori di altissimo livello.
Un bravi ai tipi della Aut Records che hanno il coraggio di diffondere queste piccole gemme.